Voříšci
Psi s inteligencí a charakterem.
Jako majitelka mimo jiné i jednoho křížence jsem postrádala článek s touto tématikou. Ráda bych proto přispěla k tématu kříženců - pejsků, kteří si ne méně, než jejich ?průkazoví příbuzní", zaslouží obdiv a dík za svou věrnost. Kříženec je jedinečný a neopakovatelný originál, většinou láska na první pohled, ať už si vaše srdce získá štěně nebo dospělý zatoulaný pes.
Rozhodnutí ujmout se křížence mohou mít však překvapivé následky: z chlupatého štěňátka může vyrůst statný pes velikosti bernardýna anebo se z něj vyklube těžko zvladatelná osobnost. Ale vedle každodenních záležitostí, týkajících se výživy, výcviku a zdraví psa, se ptáte pokaždé na jednu otázku: V čem je voříšek jiný než čistokrevný pes? Kdo je to vlastně voříšek?
Je to pes, který nepřísluší žádnému plemeni. Rozmanitost psích plemen, tak jak ji známe dnes, existuje teprve od 19. století. Vždycky tu sice byli psi nejrůznějších velikostí a vzezření, kteří byli používáni k nejrůznějším účelům, ale nekladl se tak velký důraz na jejich vzhled. Důležitý byl výkon. V 19. století nastal zlom. Ve vyšší společnosti začala stoupat poptávka po psech, na kterých bylo vidět, že to jsou vyšlechtění a drazí jedinci a ne ?pouliční bastardi". Čistokrevný pes povyšoval svého majitele do vyššího stavu. Teprve tehdy dostával na významu vzhled psa. Žádané byly tyto znaky: čím byl pes zvláštnější, tím dražší a vyhledávanější.
Po první světové výstavě psů v roce 1859 v Anglii vznikaly spolky chovatelů psů. Tyto organizace nyní určují, co je psí plemeno. Stanovy, které předepisují, jak má to které plemeno vypadat, se nazývají standard plemene. Jsou to člověkem vytvořená pravidla, která popisují vzhled a charakter daného plemene. Je v nich stanoveno, jak dlouhé mají být nohy a uši, jaký tvar má mít morda atd. Mnoho těchto standardů je dnes terčem ostré kritiky. Objevila se označení jako defektní chov aj., protože mnoho chovatelských záměrů již neodpovídá psí přirozenosti.
Příroda určitě nevybavila vlka dlouhou mordou náhodou, musel větřit a čichem sledovat stopy. Zuby musely mít dosti místa, aby čelisti byly schopny stisku při zakousnutí kořisti. Dál to příroda vymyslela tak, že oči jsou ke koukání, nohy k běhání a srst k ochraně. Na nic z toho ale člověk-chovatel nedbal, a vytvořil psy, kteří už téměř nemohou chodit, protože jsou příliš těžcí jako např. bernardýn. Nebo trpí dědičnými poruchami toho kterého plemene. Např. jorkšírský teriér poruchami stavby kolenního kloubu. Vytvořil psy, kteří mají tak krátkou mordu, že nemůžou dýchat nosem, ale musí dýchat otevřenou tlamou. Pekinéz má tak krátkou tlamu, že se mu do ní zuby ani nevejdou. Jsou psi, kteří jsou bez srsti, a psi, kteří mají tolik kůže, že jim visí v záhybech na těle. Jako například šarpej, který pochází z Číny, kde si ho cení, protože jeho kůže je chutná a křupavá. My ale psy nejíme. Tak proč se tato stvoření, která trpí ekzémy a často oslepnou, chovají i u nás? Jsou voříšci lepší psi?
Genetika není schopná předpovídat výsledky se 100% jistotou. Nemůžeme tedy tvrdit, že kříženec bude automaticky zdravý jen proto, že je kříženec. Existuje ale velká pravděpodobnost, že voříšek bude statný, učenlivý a přizpůsobivý. Při každém jeho křížení dochází k jakémusi osvěžení krve. Voříšci jsou zase v módě, 19. století je překonáno. Stále více lidí má dostatek sebevědomí, aby si pořídili čtyřnohého kamaráda z řad ?pouliční směsi". Čím více se člověk přiznává k přírodě, tím více přirozenosti chce ponechat svému psu.